Vyběhl jsem tedy čiperně do schodů, zaťukal jsem na dveře, nasadil úsměv a vstoupil. Že jsem přišel nevhod, bylo patrné ihned. Paní úřednice, která seděla zády ke dveřím, s sebou trhla a když zjistila, že nejsem její nadřízený a neprovádím kontrolu její práce, sdělila mi, abych počkal na chodbě, že snad jako vidím, že telefonuje. Sice se mi na chodbu moc nechtělo, ale v zájmu věci, ve které jsem přišel, jsem si řekl, že těch pět, deset minut tedy vydržím. O zvukotěsnosti vstupních dveří nebylo třeba pochybovat a tak jsem se během následujících 37 minut, které jsem prostál na chodbě, dozvěděl, že paní úřednice řeší otázku jakéhosi dědictví v její rodině ( samozřejmě z pevné linky úřadu ). O tom, že s výsledkem dědického rozhodnutí nebyla spokojena, svědčil fakt, že mluvila velmi nahlas, místy až hystericky křičela. Byl jsem tedy sice dokonale obeznámen s jejími rodinnými poměry ( Maruna je pěkná svině, protože na tátu srala a teď shrábne všechno, mrcha jedna ) ale současně mi docházelo, že úřednice není v dobré náladě a že můj požadavek na úkon, který vyžaduji, je v ohrožení. Přesto jsem podruhé vstoupil a to ještě s větším rohlíkem na obličeji, než při pokusu prvním, to abych ukázal, že jsem sympaťák a že mi vůbec nevadilo stát 37 minut na chodbě. Na frustrovanou úřednici to však bylo málo.

,, Vy jste ještě tady ? ,, přivítala mě mile.

,, Ano, počkal jsem, až dotelefonujete, protože jsem Vás chtěl požádat o určitou informaci z územního plánu ,, odvětil jsem s výrazem přiblble se usmívajícího jehovisty.

,,No tak to si podejte písemnou žádost o územně plánovací informaci na podatelně a my Vám do 30 dnů odpovíme, nashledanou ,, pokoušela se ukončit rozhovor úřednice

,, Mno, z podatelny mě posílají právě za Vámi. Nejde mi o územně plánovací informaci. Potřeboval bych jen ofotit textovou část územního plánu. Je to jen jedna stránka a navíc vidím, že Vám tento dokument leží na stole. Byla by to pro vás minutka. ,, navrhl jsem naposledy v dobrém. To však bylo pro životem zkoušenou úřednici moc.

,, No Vy jste se snad zbláznil ,, zařvala. ,, Já sem tady zavalená papírama, že nevim, kam dřív skočit. Nemám čas Vám teď ausgerechnet něco fotit ,,

Společný rozhovor na dané téma pak trval ještě zhruba půl hodiny. V něm jsem se marně snažil oné dámě vysvětlit, že územní plán je veřejný dokument, že je naprosto běžné do něj nahlédnout a že územně plánovací informace je určena pro jiné typy případů, než se kterým přicházím já. Nezabrala ani úvaha o tom, že je úřední den, že existují jisté pracovní povinnosti, které, byť je zavalená, tak prostě má, natož pak myšlenka, že nejsem rukojmím jejích nálad. Zkrátka nic, vše bylo marné. Pro čerstvě vyděděnou úřednici jsem představoval nenáviděnou Marunu, která jí obrala o majetek a bylo jasné, že za to budu pikat. Závěrečná věta ,, Ten papír….. ten papír Vám prostě nedám ,, byla pronesena s větším patosem než verše Jiřiny Švorcové v nedělní chvilce poezie a já věděl, že celá její existence je spjata s nevydáním ,, papíru,,

Vysvobozením pro mě i Švorcovou byl vstup mě již známé paní z podatelny do kanceláře, která po chvíli pronesla směrem k zoufalé spolupracovnici: ,, Ty, Danuš, tak já mu to teda dole ofotím, ať je klid. Co říkáš ? ,, Aniž by čekala na svolení kolegyně, obrátila se na mne s výrazem, že pro to taky budu muset něco udělat a řekla ,, Ale Vy si pro to se mnou půjdete pěkně do přízemí, jasný ? ,, Přikývl jsem, protože do přízemí jsem beztak musel, pokud jsem chtěl budovu vůbec někdy opustit. Ofocení dokumentu na podatelně trvalo celkem 20 vteřin a já jsem se mohl po více než hodině vydat konečně zpět do kanceláře ☺
P.S. O týden později jsem na stejném úřadě v jiné věci žádal o územně plánovací informaci. Zákonná lhůta pro poskytnutí této informace je, jak již víme, 30 dnů. Po uplynutí 40 dnů jsem se začal domáhat této informace až u vedoucího odboru výstavby, abych se pak 45. den dozvěděl, že jsem zřejmě žádnou takovou žádost nepodal, protože jí tam prostě nemají. Když jsem na úřad osobně přijel a ukázal kopii této žádosti, která byla opatřená razítkem jejich podatelny, bylo mi suše sděleno, že se žádost asi někam ztratila. Na místě jsem tedy vypsal žádost novou s tím, že požadovanou informaci k této žádosti jsem obdržel za 5 minut!

Tak a na závěr kvízová otázka. Jestlipak poznáte jméno městečka u ČB, se kterým je spojena veselá historka na odboru výstavby ? Malá nápověda… Stejně jako Kocourkov, končí i toto městečko na ……OV (…první písmeno je R ) ☺