Co však podstatné bylo, byla jejich hamižnost, pohrdání a výsměch. Lidé v této zemi byli mírných skoro ovčích povah a tak toho správci dokázali chytře využít. Naoko se hádali, přeli a pak společně kradli v královské pokladně. Večer pak společně v putyce chlastali a hlasitě se smáli. Na druhý den se vzájemně obvinili z krádeže a požadovali jeden po druhém nejvyšší tresty. Zasedl tedy královský soud složený ze všech barevných a světe div se! Po letech pečlivého vyšetřování nebyl viník nalezen. Opatření, které mělo opět královskou truhlu naplnit, znělo jasně: ,, Zvýšit daně ,, …..I mírný lid se nad tímto nespravedlivým ortelem rozhněval a vrhl se na své správce. Oranžovým a rudým způsobil modré podlitiny, modré a zelené zas zdobily rudé jizvy od biče a bezbarví měli od všeho něco . A když v té mele nebylo vidět, kdo je vlastně kdo, naházeli je lidé všechny do Vltavy. Král Václav spatříc tu hrůzu, narychlo opustil zemi a skryl ze kdesi v bavorských lesích. Byl však evropskými zbrojnoši dopaden a za své názory v Bruselu veřejně na náměstí sťat.

Celé měsíce se v zemi nepracovalo, jen slavilo, zpívalo a utrácelo. Na dluh – to dá rozum. Ale kdo by teď něco počítal. ,, Jsme přeci svobodní a budeme si vládnout sami ,, řval lid. Když famfáry dozněly a pohled do prázdné pokladny probral i ty nejvíce opilé, bylo společně rozhodnuto vybrat ze svého středu správce, kteří budou zemi dobře řídit a ztracené bohatství tak zemi navrátí. Byl tedy stanoven termín voleb, tento následně zrušen a stanoven termín nový, když tento byl také zrušen, aby mohl být dodržen termín prvně navrhovaný. Lid však svůj nelehký úkol zvládl a do svého čela postavil ty nejlepší z nejlepších.

A opět se slavilo, pilo a tančilo… i když tito správci byli tak trochu modří, zelení, oranžoví , rudí a také bezbarví…..­………..Ko­nec pohádky ☺