Ještě než jsem si však stačil schůzku zaznamenat do diáře, paní z realitky mi volala zpátky s tím, že jako neví, jestli ten termín bude platit, že jej budeme muset asi ještě potvrzovat a že vlastně není možné takto rychle něco domlouvat. Zkrátka začala mlžit a já začal tušit, odkud vítr fouká. Na přímou otázku v čem je problém a proč se nám během jedné minuty situace naprosto jasná takto zkomplikovala, paní makléřka zareagovala taktéž otázkou, jestli prý nejsem náhodou ten pan Černoch z Kontakt servisu a jestli je náhodou nechci obejít. Ujistil jsem tedy vyjukanou makléřku, že ctím obchody konkurence a že v žádném případě nepraktikuji nějaké takové způsoby, které naznačuje. Stačilo to a znovu již příjemný hlas naši schůzku potvrdil. Trochu přeskočím a prozradím, že jsem nakonec nemovitost nekoupil. Nicméně o průběh schůzky bych se rád podělil.

,, Dobrý den, Milan Černoch '' představil jsem se.

,, Dobrý den, Prskavcová. Takže todlencto je ten dům, můžete jít klidně nahoru, majitelka je doma, počítá s Váma ''

,, Aha a Vy tam nepůjdete se mnou ? Určitě budu mít otázky k nemovitosti i k případnému průběhu koupě ? '' zeptal jsem se

,, Mno, podívejte, já k tomu stejně moc informací nemám,chichi, ale jestli chcete tak já tam s Váma vyběhnu '' řekla makléřka.

,,To by bylo moc fajn. Chtěl bych mít dojem, že naše schůzka má smysl '' odvětil jsem s úsměvem.

Paní makléřka pak otevřela zadní dveře svého vozu, naklonila se dovnitř a povídá své tříleté dceři upoutané do sedačky. ,, Broučku, maminka, teď na pět minutek půjde pryč s pánem a pak už pojedem na tu zmrzlinku. Ano? '' Dítě dalo svolení, maminka definovala čas, který mi věnuje a mohli jsme vyrazit.

Prohlídka v domě pak byla vedena v rozverném duchu, kdy makléřka otvírajíc dveře vždy zahlásila ,, A copak to tady máme za pokoj, chichi. To bude asi obývák, že ? …, jé tak tady je zrovna špajz, chichi…… '' Pochopil jsem, že dáma je v domě poprvé a že společně se mnou objevuje zákoutí nemovitosti. Dál jsem tedy všechny své dotazy směřoval k majitelce objektu, která vidíc mne i svou makléřku poprvé v životě, do té doby jen stála zarytě opodál. Když jsme postupně došli k ceně nemovitosti a já se zeptal, jaká je tedy konečná cena domu, přiskočila ke mně do té doby žoviální obchodnice a procedila nenápadně mezi zuby ,, Chce dvojku, ale sleví. '' Slavná špionka Mata Hari by jí v tu chvíli nesahala ani po kolena. Informaci jsem tedy vstřebal, s majitelkou se rozloučil a společně s realitní špionkou se odsunul před dům.

,, Sorry, vizitku Vám nedám, já jsem totiž ještě makléř-junior, ale číslo na mě máte, takže je to v poho '' zakončila naši schůzku již opět rozverná makléřka, která připomínala mnohé, rozhodně ne však juniorku.

Rozloučili jsme se a šťastni jsme byli vlastně oba. Mata Hari Prskavcová konečně odjížděla po neplánovaném zdržení s malou Prskavkou na zmrzlinku a já jsem se vracel zpět do kanceláře s vědomím, že naši makléři svou práci dělají dobře.