,,Všechno naruby tu je, všechno naruby tu je, správně funguje snad jenom pivovar". Ty, kdož jsi nepoznal, tak věz, že se jedná o úryvek z písničky, kterou si prozpěvuje Petr Nárožný, coby král v televizní pohádce Ať přiletí čáp, královno. Text této písně se mi zdá i po 23 letech velmi aktuální a v podání Petra Nárožného, s jehož názory se v mnohém ztotožňuji, ještě více uvěřitelnější.
Zamyslet se totiž nad tím, co je v naší společnosti ještě normální, stojí jistě za to. Normy, pravidla, principy etiky, zákony i vyhlášky, které jsme někdy s větším a někdy s menším odporem, vzali za své, jsou důkazem, že cosi smrdí v českých luzích a hájích. Morální úpadek společnosti a ztráta instinktů není v historii lidstva nic nového. Ovšem jinak to vypadá, když si o takové krizi přečteme v souhrnu z jedné stránky učebnice dějepisu a něco jiného je mít pokud možno objektivní pohled na věci v životech, které žijeme. Ke ztrátám instinktů totiž nedochází naráz. Dochází k nim dlouhodobě, plíživě a jistě. Dovolím si uvést pár příkladů, které z mého pohledu prostě nejsou ani normální, natož potom morální:
žijeme ve společnosti, kde zoufalý člověk, který brání svůj majetek, je odsouzen za pokus o vraždu zloděje (stát jinými slovy říká: ,, život zloděje stojí výše než život slušného člověka ,,)
je zřejmé, že v některých případech jsou výše trestů za pokus o vraždu ukládány podle toho, jakou má pachatel barvu pleti (případy popálené Natálky a téměř ubitého Patrika)
od lidí, kteří pracují, stát vybírá vysoké daně, aby tyto mohl nalít do kapes těm, pro které je práce sprosté slovo (bez komentáře)
žijeme ve společnosti, kde diagnostikovaný a odsouzený pedofil sám určuje, zda bude docházet na ambulantní léčbu či nikoliv (o kastraci ani nemluvě)
za rasisty označujeme lidi, kteří si dovolí poukázat na fatální nerovnosti v právech mezi bílými a cikány. Za demokraty pak označujeme ty, kteří systematicky pracují na prohlubování xenofobie a rasové nesnášenlivosti.
pod pohrůžkou finančních postihů odevzdáváme státu při akci ,,sčítání oveček" data, která na nás stát už dávno má, a která jenom není schopen zpracovat a dále data osobní, do kterých mu vůbec nic není (moc se těším na nové školky, silnice a pracovní příležitosti, které pro nás stát díky sčítání vytvoří)
je standardem, že na polích zemědělci ,,dobrovolně" pěstují povinné příměsy do palivových nádrží (dobrou zprávou ale je, že v potravinářství budeme brzy umět efektivně zpracovat hmyz – dobrou chuť)
jsme vděční Evropské unii za to, že nám bere naše peníze, aby nám pak za odměnu v místě kde žijeme, mohla postavit mostík přes řeku nebo cyklostezku (samozřejmě s modrou cedulkou se žlutými hvězdičkami – to abychom každý den viděli, kterýže dobrotivec se o nás stará)
nečinně přihlížíme, jak nám Brusel den po dni ukrajuje z našich práv (v kolika procentech soudních případů už by dneska rozhodovaly soudy mimo ČR?)
přijímáním evropských dotací se přímým způsobem podílíme na destrukci tržního a konkurenčního prostředí (každá dotace do tržního prostředí někoho poškozuje)
denně bojujeme s automobilovým pirátstvím – vynálezem televizních redakcí (mám dojem , že jako první v ČR začal jezdit rychle až Trpišovský
tolerujeme, že mediální hyeny žijí z krve slušných lidí. Nevadí nám, že jsou lidé mediálně skandalizováni, znemožněni a nikdy nikdo se jim následně za to neomluví (rozdíl mezi bulvárem a seriózním médiem již neexistuje)
na úřadech státní správy raději ihned u dveří do budovy ohýbáme hřbety, abychom kýženou službu vůbec dostali (úředníkovi připadá naše úslužnost pak úplně normální a běda, když si o něco řekneme bez klanění )
volíme stále a tvrdošíjně politiky, kteří stále a tvrdošíjně zadlužují naši zem, přestože slibovali, že to dělat nebudou ( jóó byznys je byznys)
zvykáme si na fakt, že menšina má více práv než většina a většina má více povinností než menšina (je to zajímavá matematika, ale je to prostě tak)
atd., atd., atd.
Fakt nevím, kolik výstražných majáků má ještě zablikat, abychom své hospodské hudrování přeměnili v reálné činy. Bez velkého přehánění lze říci, že to co dělají někteří naší veřejní představitelé je vlastizrada. A za vlastizradu kdysi bývala kulka mezi lopatky. Vzhledem k tomu, že u nás není zaveden trest smrti a ani zatím neplatí válečný stav, stačilo by je pro výstrahu vzít alespoň lopatkou mezi kulky.
