Já: ,, Dobrý den pane řediteli, prý jste si přál se mnou hovořit, ohledně umístění našeho reklamního stojanu ve Vaší provozovně, tak Vám volám…

ŘNS: ,, Jo, jo. Podívejte, ten Váš stojan, nebo co to je, si zkrátka koukejte odvézt nebo to někomu vomlátím vo hlavu.

Já: ,, Asi jsem Vám špatně rozuměl. Komu, proč a co chcete omlacovat o hlavu. Na umístění stojanu máme s Vámi uzavřenou řádnou smlouvu již několik let

ŘNS: ,,… Aha, hm a jakou smlouvu? Já jsem s Vámi nic nepodepisoval…

Já: ,, Ano, to máte pravdu. Tuto smlouvu podepisoval Váš předchůdce ve Vaší ředitelské funkci v prosinci roku 2005. Takže prosím Vás v čem je problém? Doposud běželo a běží vše podle sjednaných podmínek.

ŘNS: ,, Esli jsem tu smlouvu nepodepisoval já, tak je neplatná. A esli je 5 let stará, tak je neplatná tuplem.

Já: ,, To bych si dovolil oponovat. Smlouva byla řádně uzavřena mezi mnou a tehdejším ředitelem Vašeho obchodního řetězce a do dnešního dne nebyla vypovězena. Tudíž je stále v platnosti.

ŘNS: ,, Tak já jí teď zneplatňuju a basta. Ten stojan si odvezte nebo mě trefí.

Já: ,, Dobrá, respektuju Vaše rozhodnutí. Pošlete nám tedy výpověď podle smlouvy a my ve sjednané lhůtě stojan odstraníme.

ŘNS: ,, Jakou výpověď? Já jsem ředitel a když něco řeknu to je to svatý. Takže Vám jí dávám ústně.

Já: ,, Opět říkám, pane řediteli, že Vaše rozhodnutí respektuji, ale výpověď prosím pošlete oficiálně , tj. písemně na naši adresu.

ŘNS: ,, Tak to já ten stojan raději rozšlapu a nebo z něj udělám regál pro naše zboží. Podívejte já jsem zvyklej dělat věci po svým a tvrdě. Já mám na to funkci a jsem silovej hráč. Tak si se mnou nehrajte.

Já: ,, Pochopil jsem, že jste silovej hráč, nicméně stojan je naším majetkem a Vy nemáte právo jej ničit. Pojďte se prosím Vás slušně domluvit. Dejte nám standardní výpověď a my ve sjednané lhůtě stojan, který Vás tak rozčiluje, přemístíme jinam. V opačném případě budu nucen si stěžovat na Vaše hrubé chování u Vašich nadřízených.

ŘNS: ,, Cože? Stěžovat? ……….ukončuju hovor a všechno co jsem řekl, vždycky popřu. Nashle.

Tak a co k tomu závěrem dodat? Rozum, spravedlnost a obyčejná lidská slušnost jsou nedostatkovým zbožím– zdá se. Poptávka společnosti je zřejmě po jiných ,, konzumních ,,hodnotách. Koneckonců ve státě , kde hlavními politickými lídry jsou lidé , z nichž nabubřelost a pohrdání přímo tryská, je otázka morálního kreditu až na posledním místě.